Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Petr Fischer analytik BBC

Nebyl by to snad ani Cyril Svoboda, kdyby po oznámení výsledků referenda o vstupu České republiky do Evropské unie nesdělil občanům, že kromě unie řekli vlastně "ano" i práci vlády, v níž pan Svoboda plní funkci ministra zahraničí.

Nic není vzdálenější pravdě. Referendum mělo hodně daleko ke klasickému sázení na parlamentní koně a už vůbec z něj není možné odečíst, zda tato vláda pracuje dobře, nebo špatně.

Hodnocení Špidlova kabinetu lze naopak velmi dobře vyčíst z průzkumu volebních preferencí, v nichž se vládnoucí trojka dostala na své dosavadní dno, zejména kvůli propadu obliby sociální demokracie.

Cyril Svoboda často vzletně hovoří o věčnosti a věcech, které nás přesahují. Tentokrát však vsadil na přízemní politickou manipulaci.

Skutečné plody proevropské politiky začnou vládní strany přece sbírat až ve chvíli, kdy Česká republika do unie vstoupí, ale mnohem spíše až poté, co budeme v unii nějakou dobu skutečně žít.

Teprve pak se strany sociálně-křesťansko-liberálního slepence mohou dočkat odměny (či naopak trestu) od voličů, kteří si jistě budou pamatovat, kdo kdysi nejvydatněji mával modrými prapory s dvanácti hvězdami a volal: "Pojďte do unie, bude nám tam dobře!"

Ale vraťme se od pochybného svobodovského přesahování aktuální přítomnosti zpátky k dnešnímu dni.

Česko čeká jedenáct měsíců tvrdé každodennosti, v níž schválené unijní zákony, předpisy a opatření budou muset z papíru přeskočit plně do skutečnosti, zažít se a začít fungovat.

Což zahrnuje i vytvoření funkční zpětné vazby, pro níž se vžilo slovo vymahatelnost. A kdo jiný by při této tvrdé práci měl jít v čele než vláda.

To je také důvod, proč stojí na vodě úvahy některých pozorovatelů, kteří tvrdí, že po referendu ztratí tak zvaná proevropská Špidlova vláda rasion d'etre. Úspěšným referendem nic nekončí.

Naopak to podstatné teprve začíná a chce-li se vládnoucí trojka dál zaklínat osudovým proevropským úkolem, pak má minimálně další rok na to, aby s klidným svědomím tvrdila, že její existence je vzhledem k dokončení mise nutná a oprávěná.

Za normálních podmínek by podobná udržovací taktika byla snadno použitelná a mohla by být i účinná. Dění bylo rychlejší než chtění a premiér náhle nemá jinou možnost než začít hrát aktivní útočnou hru, která jediná mu může zajistit úspěch.

V tomto smyslu je také třeba chápat Špidlovu hrozbu demisí, v případě že neprojde reforma veřejných financí.

Je to ovšem útok mířený do vlastních řad, jenž dává nůž na krk všem sociálním demokratům, kteří nepochopili, že bez reformy veřejných financí je celá slavná cesta do Evropy úplně zbytečná.

Prospěch z pobytu v unii může mít tak malá země jako je Česko jenom tehdy, když se bude umět pružně a rychle přizpůsobovat novým ekonomickým trendům, místo toho, aby se nechala vláčet zlozvyky starých členů.

Ze zkostnatělým systémem výběrů a výdajů státních peněz nemá v evropském rybníku plném daleko větších bahenních kaprů absolutně žádnou šanci.

Zrození evropské štiky - to je jediný ospravedlnitelný raison d'etre každé budoucí české vlády.

Vladimír Špidla má teď pár měsíců na to, aby přesvědčil nejen o tom, že to ví, ale že pro tento cíl umí získat i ty sociální demokraty, kteří si tak potrpí na rozkladnou bahenní koupel.