Z pera Jiřího Dědečka
Je to jako dýchat, říkám všude, když se mě ptají, proč hodlám v referendu hlasovat pro. Je to jako dýchat.
A ještě dodávám, abych šel příkladem, že jsem kvůli hlasování s těžkým srdcem odložil obvyklou červnovou dovolenou s rodinou u moře. Ale nevím, jestli je to pro moje spoluobčany ostatečný argument.
Beckettův Murphy si neumí zastavit srdce jako jeho velký vzor, a tak touží dospět ke smrti alespon dlouhodobou zástavou dechu, říká tomu jevu apmonie, ale někdy také euforie a někdy jak ho napadne.
Krátkodobé zástavě dechu se - podle slovníku cizích slov - říká apnoe a lze se z ní - podle všech zkušeností -ještě jakž takž ve zdraví dostat.
V případě nezdaru smí se prý referendum opakovat až po dvou letech. Přemýšlím o tom, že nedonutili-li mne k emigraci komunisté, mohlo by se to nakonec podařit všem těm takzvaným euroskeptikům.
Kdyby mi některý z nich skutečně mou cestu do Evropy zahradil, asi bych někam odjel i s rodinou a živil bych se jako taxikář, abych se nemusel dívat na jejich vítězné euroskeptické obličeje.
Neumím čestně prohrávat a jsem na to hrdý.
Je to jako dýchat, říkám vždycky lidem ve svatém nadšení pro Evropskou unii, když jezdím po republice jako aktivní člen akce Ano pro Evropu.
Všude hovoříme s občany. Nebo abych byl přesnější – odborníci (ekonomové, politici, ekologové) hovoří, zatímco já trpělivě postávám v pozadí, abych tu a tam zahrál, když dojdou argumenty.
A když i mne nechali promluvit, snažil jsem se vždycky vyhrknout na ně všechno své nadšení a všechny své obavy najednou...
Nechápu, k čemu potřebujete pořád nějaké argumenty, proč by vás měli odborníci neustále přesvědčovat, abyste hlasovali a aby to bylo ano, vždyt také není zapotřebí, aby vám lékaři neustále museli zdůraznovat, že musíte dýchat, chcete-li žít.
Je to jako dýchat, říkám jim, a vidím, že polovina sálu ani nedýchá... |