Daniel Kaiser
Přečíst si dokumenty, jimiž se kabinet Vladimíra Špidly vybavil po svém vzniku, a porovnat je s tím, co vláda za těch zhruba deset měsíců udělala, nepřináší zdaleka tak jednoznačné výsledky, jak včera premiér naznačoval.
Vládě se jistě některé věci daří zhruba tak, jak si naplánovala - vstup do Evropské unie je na spadnutí, vláda v tomhle ohledu udělala svou práci a teď už záleží vlastně jen na voličstvu, jestli o víkendu posvětí přístupovou smlouvu.
Pokrok hlásí i soudnictví. Vládní většina - věrna koaliční dohodě - připravila zasloužený konec mediálním radám (přitom je ovšem příliš okatě obsadila svými lidmi, často s tou správnou stranickou knížkou) a dalo by se pokračovat.
Stejně nebo spíš víc položek by ale měl i seznam závazků a cílů, které se vládě naplnit nedaří, nebo které radši sama - nutno dodat, že naštěstí - vzdala.
Ani vidu ani slechu například po revitalizaci problémových koutů země, tedy severních Čech a severní Moravy, hlavně asi proto, že nejsou peníze z offsetů, které měly přijít jen s předraženými stíhačkami gripen.
Vysoké školy, kterým vláda už potolikáté slíbila, že dostanou výrazně přidáno, se teď dozvídají, že ministerstvo financí plánuje ušetřit v příštích třech letech na platech vysokoškolských učitelů a dotacích nestátním středním školám čtyři miliardy korun.
Vláda se zavazála rozvíjet sociální dialog, právě jí ale hrozí vypuknout pod rukama sociální vášně.
Odbory lomozí kvůli chystané reformě veřejných financí a svým způsobem mají pravdu: tahle vláda jim opravdu nevtloukala do hlavy, že by se muselo začít šetřit, že by třeba státní zaměstnanci už neměli dostávat přidáno tempem, které ministr práce Špidla prosadil ještě v Zemanově éře.
Zdroj všech nedorozumění, rozporů mezi ještě ani ne rok starými dokumenty a skutečností, vychází z jedné jediné věty v koaliční smlouvě: "Saldo veřejných rozpočtů v roce 2006 nepřekročí hodnotu v rozmezí 4,9 až 5,4 procent."
Rozpočtový výhled se prostě před rokem sestavoval naprosto nerealisticky. Že se po určité době zkoriguje, tím by se premiér jistě mohl pochlubit. Ne ale ve chvíli, kdy se snaží demonstrovat programovou kontinuitu.
Hlavní zásluha této vlády je jinde: v tom, že v politice znovunastolila o něco jasnější poměry, rozdělení na vládu a normální opozici.
Když už nebyla odvaha spustit výhybku směrem k většinovému systému, vrací se česká politika do jediných kolejí, které má.
Cenou za tenhle návrat je prodluování agonie sociálního systému, dlouhodobě neudržitelného.
Reforma veřejných financí a také zrušení skandálně předražených zakázek minulé sociálnědemokratické vlády znamenají "jen" tolik, že účet by nakonec nemusel až tak vysoký.
Něco takového se ale do programu pochopitelně napsat nedá. |