Z pera Zdeňka Lukeše
Před časem jsem byl pozván starostou jednoho hezkého středočeského městečka na tzv. workshop (jak se teď módně říká, přeloženo do češtiny veřejnou debatu).
Tématem setkání historiků umění, architektů, zastupitelů města a jeho občanů byla diskuse nad různými možnostmi budoucího rozvoje.
Pan starosta nás celé dopoledne vozil po své obci a jejím okolí a my byli mile překvapeni, jaká je zde příjemná atmosféra typického maloměsta, které naštěstí nebylo příliš devastováno ani v období totality (stojí tam jen jeden panelák, a to ještě takový menší, dobře skrytý), ani v dnešní době.
Pak nám ukázal úděsnou výstavbu rodinných domků ve stylu tzv. podnikatelského baroka v sousední obci.
Pestré, až hýřivě rozjásané barvy těchto kýčovitých karikatur na rodinný dům s umělohmotnými okny i balustrádami, s miniaturními zahradami obkrouženými vysokými betonovými ploty a mezi tím bezútěšné uličky se zámkovou dlažbou (která ovšem nemá nic společného se zámky a hrady - jde o do sebe zapasované betonové dlaždice).
Vlastně takové novodobé ghetto, ve staré zástavbě dokonale cizorodé a do sebe zahleděné.
Pan starosta se nás pak ptal, jak zabránit tomu, aby se podobný legoland masově nerozšířil také v jeho vlídném městečku. Věru těžká rada. Zakázat vyhláškou umělou hmotu, kuželky a ostré barevné tóny?
Nebo to raději zkusit po dobrém a apelovat na nové usedlíky, aby pochopili génia loci staré zástavby, která sice není žádným zázrakem, ale ctí dobré proporce domů i pozemků, tradiční materiály i klasické ploty?
Jistě, to vše se dá zkusit, ale nevím, zda podobné apely na lidi bez vkusu a citu mohou mít smysl. Ale je tu ještě jedna naděje. Dělat si z podnikatelského baroka legraci.
Je to přece sloh rychlokvašných zbohatlíků, styl pro parvenu, zatímco seriózní občan přece neklesne tak hluboko, aby listoval v barvotiskových katalozích, ten si najme kvalitního architekta!
To by mohlo docela dobře účinkovat, málokdo by chtěl být za blbce. Ale třeba ten můj optimismus není na místě a umělohmotný mor zasáhne svou další oběť… |