Adam Drda
Kdyby Češi ve veřejném hlasování odmítli vstoupit do Evropské unie, byly by dny kabinetu Vladimíra Špidly sečteny.
Jeho vláda spojila s unií tolik snahy, že je prakticky nepředstavitelné, aby po neúspěchu fungovala. Ale co jí asi čeká v případě opačného, dlužno říci pravděpodobnějšího výsledku?
Na skutečnosti, že vládu soustavně znejisťuje a zpochybňuje opoziční ODS není jistě nic divného a také to - samo o sobě - nevěstí žádné problémy.
Horší je napětí v sociální demokracii, které ani před referendem docela neutichlo, pouze se přitlumilo. A horší jsou také potíže, které potkaly vládu v posledních dnech.
Když odstoupil Jaroslav Tvrdík, ztratil Špidla ministra, který měl svůj resort "v rukou" a těšil se značné popularitě.
Teď se chystá odejít k Ústavnímu soudu Pavel Rychetský, což je pro premiéra ještě nepříjemnější: ať už si člověk o Rychetském jako politikovi myslí cokoli, nelze mu upřít, že je schopný právník a byl předsedovi vlády legislativní oporou.
Navíc mu - podobně jako i Tvrdík - pomáhal v politice, namířené - řekněme - "dovnitř sociální demokracie", kde se těší nemalému respektu.
Až bude po referendu a navržená reforma veřejných financí se dostane do tvrdého projednávání v parlamentu, Vladimír Špidla bude opět čelit stejným obtížím, jako v době volby prezidenta.
Objeví se sociální demokraté, jenž ho budou kritizovat za přílišné ústupky koaličním partnerům, objeví se výtky, že vláda hodlá přiškrtit rozpočty přespříliš.
A také zesílí ataky lidí, jako je předseda poslaneckého klubu ČSSD Petr Ibl a kteří nejsou Špidlovi ani náznakem nakloněni.
K tomu je třeba přičíst spory o peníze mezi jednotlivými ministry - pro ilustraci zmiňme neshody mezi šéfem financí Bohuslavem Sobotkou a ministryní školství Petrou Buzkovou.
Občanští demokraté tohle všechno předpokládají - a i když nechtějí hlasování o důvěře vládě sami iniciovat, spekulují, že nakonec nějaký podobný krok udělá někdo jiný, nejlépe ČSSD.
A jelikož předčasné volby by všem stranám přinesly hodně rizika a málo výhod, objevila se mezi některými politiky myšlenka tzv. duhové nebo velké koalice - snad bez komunistů.
Není to tak docela nereálná možnost: pro českou demokracii by nicméně byla zhoubná, protože by opět zrušila jakž takž normální vztah vláda-opozice a vytvořila podivné souručenství, nikoli nepodobné opoziční smlouvě.
Vladimír Špidla nicméně může všechny kritiky a zpochybňovače ještě překvapit: bývá zvykem považovat ho za neschopného, netaktického a strategicky neuvažujícího člověka, a přitom se přehlíží, že kromě prezidentské volby zatím překvapivě ustál všechny tvrdé ataky - byť mu jistě pomohlo mu i to, že jeho kritici v ČSSD nejsou jednotní.
A totéž lze říct o vládě: je sice otloukaná ze všech stran jako nesourodé společenství s nejistou převahou jednoho hlasu, ale přitom dokázala i spoustu smyslupných věcí, ať už je to příprava reformy, do níž se v Česku zatím nikdo neměl odvahu pustit nebo zrušení řady podivných státních zakázek a obchodů, jako byla dálnice D47, nákup stíhaček Gripen nebo chystaná privatizace Unipetrolu či Telecomu. |