Adam Drda
Pražský městský soud včera poslal na čtyři roky do vězení bývalého vysokého komunistického funkcionáře Karla Hoffmanna. Je to vůbec první trest, vynesený v souvislosti s okupací Československa vojsky varšavské smlouvy v roce 1968.
Hoffmann byl tehdy ředitelem Ústřední správy spojů a v noci z 21. na 22. srpen dal příkaz k vypnutí vysílačů českého rozhlasu, kde se zrovna hrálo prohlášení ÚV KSČ, odsuzující invazi. Původně byl Hoffmann obžalován z vlastizrady a sabotáže, ale pro tu se podle soudu nenašlo dost důkazů - dostal tedy trest, vycházející z mírnější klasifikace.
Počítáme-li od pádu komunismu, potřebovaly české soudy, vyšetřovatelé a vůbec všechny "příslušné orgány" víc než třináct let, než se dobraly k rozhodnutí o Hoffmannově vině. Verdikt však vyznívá alibisticky: Hoffmann se údajně provinil tím, že "zneužil pravomoc veřejného činitele".
To korektní hodnocení naznačuje, že toho vlastně až tak moc neprovedl - kdyby mu "ruplo v hlavě" a svévolně vypnul rozhlas v méně vypjatých okamžicích, když se vysílala třeba zpráva o aktuální situaci v zemědělství, byl by souzen podle stejného paragrafu...
Vlastizrada z roku 1968, tedy přímá podpora okupační moci, je mimořádně odporný čin, za který dosud žádný komunistický funkcionář nedostal trest. Ti, kteří tehdy kolaborovali, pomáhali zadusit relativní uvolnění 60. let a budovali sovětskou kolonii - budovali režim, který zničil miliony lidských životů, statisíce lidí připravil o práci i o budoucnost, další zástupy donutil k emigraci.
Loni v září byli zproštěni obžaloby Miloš Jakeš a Josef Lenárt: všichni sice vědí, že stejně jako Hoffmann na srpnové okupaci vydělali, že jejich kariéry začaly od té doby strmě stoupat a že se zúčastnili jednání na sovětském velvyslanectví o tzv. dělnicko-rolnické vládě, ale důkazů je prý přesto málo. Soud se domnívá, že jim nelze prokázat aktivní spolupráci s okupanty. I odborníci koneckonců soudí, že představovali jakousi "druhou vlastizrádnou ligu".
Karel Hoffmann je trochu jiný případ: s Moskvou spolupracoval intenzivně a Leonid Iljič Brežněv už 18. srpna při jednání o obsazení Československa oznámil soudruhům, že má v Praze člověka, který zabrání rozhlasu ve vysílání.
Hoffmannovo počínání má navíc přímé svědky a historici ho řadí po bok hlavních kolaborantů Vasiľa Biľaka, Aloise Indry a Drahomíra Koľdera, píší, že tito lidé spolupracovali se sovětskými tajnými službami. Poslední dva jsou mrtví, Biľak žije na Slovensku, kde se s ním justice rovněž není schopna vypořádat.
Soudkyně "causy Hoffman" včera mimo jiné prohlásila: od roku 1968 uplynula dlouhá doba a obžalovanému nelze klást za vinu, že je věc souzena s velkým odstupem a že už nežijí svědci. To je nedorozumění: kdo jiný má být viněn z prodlení, než vysocí normalizační aparátčíci, mezi které Hoffmann patřil? Snad už jen liknavá polistopadová justice.
Hoffmann se odvolal, rozsudek tedy není pravomocný. Navíc předznamenává, jak asi dopadne odvolací soud s Jakešem a Lenártem - skončí podle všeho výrokem, z něhož lze odvodit, že kolaborace a vlastizrádné jednání se v českých zemích vcelku vyplácí. |