Z pera Viktora Šlajchrta
Čechy i Morava se prý radují, jak se Pražáci nechali napálit. Zlákáni příslibem zaváděcích slev, putovali houfně na vzdálené předměstí, kde měl být otevřen obchodní dům Český sen.
Před jeho duhovým obrysem na louce v Letňanech dychtivě čekali, až nastane kýžený čas nákupní orgie, pak se však ukázalo, že obrys byl pouhou kulisou.
Orgie nenastala, místo ní posloužili filmařům jako kompars pro inscenovaný dokument o síle reklamy a konzumních vášní. Z českého snu se stala česká past.
Natěšenost i rozčarování neukojených zákazníků zachytil na věčné časy film, kterému se budou při reprízách v televizi chechtat ještě jejich vnoučata.
Mladíci z FAMU svým projektem zdařile navázali na Formanovu poetiku trapnosti, jež před pětatřiceti lety ve filmu "Hoří, má panenko" tolik popudila potrefené hasiče.
Ti tenkrát na režiséra žalovali po stranické linii, nyní lze kvůli škodám způsobeným klamavou reklamou očekávat soudní žaloby.
Dá se hovořit o štěstí, že šok na letňanské louce nikomu nepřivodil infarkt, nicméně lze prokázat promarněný čas a náklady za dopravu. Navíc mají i koupěchtiví kořeni s igelitkami svá práva a lidskou důstojnost.
Sotva jim můžeme vyčítat, že naletěli reklamní kampani, kterou připravili ostřílení profesionálové za tučný peníz ze státních zdrojů určených k rozvoji filmového umění.
Pan Mestek, provozovatel blešího cirkusu a jiných světských atrakcí z Haškovy povídky Reelní podnik, takové prostředky neměl, přesto však dokázal uskutečnit projekt konceptuálně ještě důvtipnější.
Na jarmarku postavil boudu, v níž byla naprostá tma, a polepil ji plakáty slibujícími publiku, že uvnitř čeká nevšení překvapení.
Vstupovalo se po jednom. Uvnitř čekal pan Mestek, který každého ve tmě chytil za límec a kalhoty a zadem vyhodil. Byl to opravdu reelní podnik, neboť splnil, co sliboval.
Úspěch měl mimořádný, protože vyhození doporučovali nevšední překvapení dosud nevyhozeným, aby nebyli sami za voly.
Teprve když Mestek takto vyhodil okresního hejtmana, jenž si nepřišel užít atrakce, ale chtěl vidět povolení, zapečetilo četnictvo boudu a odvedlo pořadatele k soudu pro urážku úřední osoby a zločin veřejného násilí.
Kdyby byla inscenovaná událost s Českým snem úplně nevinná, nestála by za tolik řečí, jenže je sporná a to z ní teprve činí umění, jež má být znepokojivé.
Enšpíglovský šarm a vtip projektu si jistě zaslouží ocenění kulturní veřejnosti, justice by se však neměla nechat korumpovat múzickými půvaby.
Opravdové umění nebývá beztrestné. Přísná, ale spravedlivá soudní dohra by efekt celé akce znásobila, bez ní by mohla vyznít jen jako povyražení zlaté mládeže.
Hašek ostatně k pořádnému vypointování povídky taky potřeboval okresního hejtmana. |