Z pera Jaroslava Jírů
Před několika lety jsem se jednou provždy rozhodl, že se už nikdy nebudu pouštět do politické prognostiky. Bylo to v roce 1995 - měl jsem tehdy za to, že se Jacques Chirac nikdy nestane francouzským prezidentem a favorizoval jsem jeho protivníka Eduarda Balladura.
Dopadl jsem jako sedláci u chlumce - Balladur skončil až čtvrtý a Chirac se stěhoval do Elysejského paláce. Od té doby jsem se smířil s tím, že lépe rozumím minulosti než budoucnosti a už u toho zůstanu. Jenže moje dobrá předsevzetí nemají nikdy dlouhého trvání a tak se znovu pouštím na ten tenký led.
Troufám si tvrdit, že už dnes vím, kdo bude v roce 2007 zvolen prezidentem České republiky. Bude to opět Václav Klaus, jsem ochoten se s kýmkoli vsadit. Námitku, že by nemusel být zdráv, neberu vážně: vždyť on má formu na rozdávání, chodí do Prčice a hraje několik zápasů v tenisu za sebou!
Pozice, v níž se Václav Klaus krátce po svém letošním vítězství ocitl, mi připomíná postavení Francoise Mitteranda ve Francii v roce 1986. Šlo v obou případech o spolužití, kdy prezident a ministerský předseda mají odlišnou politickou orientaci.
A pamatuji se dobře, jak to tenkrát proběho. Ustaraný premiér Jacques Chirac nevěděl, kam dřív skočit, státní pokladna zela prázdnotou, jedna stávka střídala druhou, nezaměstnanost stoupala, studenti se bouřili.
Za to všechno může ten Chirac, mysleli si Francouzi. A prezident Mitterand, otec národa - říkali mu něžně "strýček" - stál pěkně nad věcí, promlouval moudra, přijímal delegace nespokojených a foukal jim na bolístky. Prezidentské volby vyhrál o dva roky později s velkou převahou.
U nás se to už také rýsuje. Mimochodem, všimli jste si, jak je premiér unavený a má strhané rysy? Jeho sociální demokracie se propadá ke dnu, ale Klausova ODS láme rekordy obliby. A přitom nový prezident zkazil v zahraniční politice, na co sáhl.
O tom ovšem voličská převaha neví, vědomosti o událostech za kopečky čerpá většina ze zpravodajství TV NOVA, a to se takovým věcem věnuje mnohem méně, než hrdelním zločinům.
Zato si ale budoucí voliči a dnešní respondenti průzkumů veřejného mínění dobře povšimli, že Václav Klaus neudělil amnestii a tím splnil jejich tajné přání. Také milosti odložil ad acta - sláva mu! Ani osudem českých narkotrafikantů vězněných v Thajsku se nehodlá zabývat. To všechno mu na oblibě přineslo nejméně 20 procent. Evropská unie, vztahy s Německem a USA, Irák - ale jděte, koho to vlastně zajímá...
Ale co když se mýlím a Václav Klaus také? Před několika dny jsem hluboko mezi "přejetými psy" našel v novinách zprávu: Horní parlamentní komora se prý postavila proti přímé volbě prezidenta!
Tak vida, holoubkové, změnili jste názor. O hlavě státu bude jako dosud rozhodovat poslanecká sněmovna a senát, veřejnost neveřejnost, zase přijdou ke slovu naše staré, osvědčené politické strany. A Václav Klaus? Ten se s tím jistě vyrovná. Se stranami to umí stejně dobře, jako s veřejností... |