Z pera Ivana Klímy
Zajímal jsem se kdysi o případ dvou bratrů, kteří se chtěli za minulého režimu dostat za hranice a unesli kvůli tomu autobus s dětmi.
Dopadli samozřejmě zle. Slíbili jim, že když pustí děti a nechají si jako rukojmí jen řidiče, mohou vyjet. Když poslechli, spustili na ně střelbu ze samopalů, zaplatil to životem i řidič.
Brát děti jako rukojmí, ostatně brát kohokoliv jako rukojmí, je zločinné, ale připusťme, že se to událo v době, kdy republika byla obehnaná ostnatým drátem a pro mnohé nebylo cesty, jak by z ní unikli. Požadavek bratrů zněl v podstatě nenáročně: pusťte nás přes hranice.
Dnešní vyděrači či únosci mají požadavky náročnější: tu šedesát milionů korun, tu sto, tu tři sta. Zdá se, že vyděrači si zamýšlejí koupit hutě, tryskáč anebo aspoň nějaký ostrov v Karibiku.
Pak policie odhalí jakéhosi Patrika z malé obce, pro něhož i setina požadované částky by stačila na domek, který si prý chtěl stavět.
Další pachatel je učeň, kterého zřejmě těšilo hrát si na zlovolného vyděrače. I lupičské gangy, kterých utěšeně přibývá a přepadají tu poštovní vozy, tu banky, tu klenotnictví, se spokojují se zlomkem uvedených částek.
Tento fakt mě vede k domněnce, že vyděrači své požadavky nemyslí zcela vážně. Patří spíš k čeledi anonymních telefonistů, kteří si vymýšlejí bomby na letišti, v hledišti stadionu, v nemocnici, ve škole nebo na nádraží.
Pro člověka, jenž nemá ani krapek moci či vlivu, je to povznášející okamžik vlastní důležitosti, když pozoruje, jak uvádí v činnost desítky policistů, rozběsňuje stovky či tisíce postižených či jedinou výhrůžkou změní režim v desítkách nemocnic.
Možná se někteří z vyděračů inspirují v akčních filmech, kde se obvykle neuvažuje o širších důsledcích podobně zvrácených činů - především je však láká příklad podobně jednajících vyděračů. Možná jim ani plně nedojde, že jejich počínání stojí společnost desítky milionů.
V dnešní době totiž přibývá dospělých, kteří se chovají nedospěle, kterým nebezpečně splývá hra či velikášská iluze s realitou.
Bohužel, není cesta, jak vyděračům v jejich činnosti zcela zabránit, jen by mělo platit několik zásad, které by jejich činnost omezily. Vyděračům by se rozhodně nemělo ustupovat.
Pokud v případě, kdy opravdu bezprostředně ohrožují lidský život, se jim vyhoví, musí si být vědomi, že se učiní vše. aby byli dopadeni, potrestáni a získaných peněz si neužili.
Tento druh zločinů, i když není dokonán, by měly postihovat nejtvrdší tresty. Vyděračům by se nemělo dostávat ani nejmenší publicity, po níž často touží více než po penězích. (Není náhoda, že učeň vyděrač rovnou o svých požadavcích informoval Novu).
Konečně by měly být k pátrání po podobných zločinech uvolněny všechny potřebné prostředky. Pokud se totiž podaří omezit tento odporný druh zločinnosti, všichni tím ušetříme. |