| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
| Zprávy: ČR |
| pondělí 02. června 2003, 08:42 SEČ |
| Radiofejeton: Profesionální radost |
 |
| Z pera Lea Pavláta Když mi bylo deset pryč, v roce 1961, šel jsem na svůj první velký fotbalový zápas. V poháru mistrů hrála Dukla s anglickým Tottenham Hotspur, a protože jsem byl malý, moc jsem toho z místa k stání neviděl. Zejména mě mrzelo, že mi unikl jediný gól Rudolfa Kučery, protože prý byl skvělý. Jak říkali vysocí dospělí kolem mě, skoro takový, jaké dával před válkou Bican. O Kučerově ráně si tehdy v Praze vyprávěl každý fanda a těch, kteří tou dobou chodili na fotbal pravidelně, nebylo málo. Na Spartě se při ligovém zápase běžně sešlo deset, patnáct tisíc lidí. V hledišti stávali na stejných místech, zdravili se, fotbal jim byl potěšením a fandění vášní. Dnes se u nás připravuje zákon, který by měl na stadiónech zabránit rasistickým výtržnostem, vulgaritám a bitkám, napadání diváků, hráčů i rozhodčích. "Pokrok se nedá zastavit," komentoval by to můj známý jako každou událost, na níž se dá doložit, že něco je horší, než bylo. Jít na zápas dnes vskutku není nic příjemného - pro dospělého natož pro dítě. Sám se už proto dlouho dívám na fotbal jen v televizi. Všechno podstatné vidím hned několikrát a nemusím ani moc pátrat v paměti, abych si uvědomil, že od mého dětství se neproměnilo jen dění v hledišti. Pravidla kopané zůstala až na drobnosti stejná. Zato oslava gólů a vítězství se vyvinula ve vystoupení s propracovanou choreografií. Kde jsou ty časy, kdy autor branky radostně zvedl ruce, spoluhráči ho poplácali po zádech a objetí se počítala na vteřiny. Šťastný střelec našich dnů prchá hřištěm pronásledován vlastním týmem jako divou smečkou. Je dostižen, stržen na zem a zavalen deseti jásajícími muži. Někteří ostrostřelci si lehnou na trávník rovnou, obyčejně po triumfálním skluzu na obě kolena. Každý hráč jako by usiloval o sobě vlastní oslavu na způsob nezaměnitelné etudy. Jeden metá salta, další si líbá nohu či přikládá dlaň k uchu, jako by se dožadoval hlasitějších ovací. Jsou hráči, kteří po vstřelené brance běží k rohovému praporku a kolem něj tančí. Jiní pádí k tribunám a zdraví se s diváky. Další si přetáhnou dres přes hlavu anebo ho rovnou sundají. V divokém běhu s ním točí nad hlavou, zatímco další úspěšný střelec nemá hysterii v lásce: po gólu jen zvedne ukazováček a s lehkým úsměvem zakrouží zápěstím. Představuji si chirurga, který fotbalově divoce slaví výjimečně těžkou, úspěšně dokončenou operaci. Trhá ze sebe šaty, v divokém objetí se na zemi zmítá s anesteziologem a dalšími lékaři. A jestliže tak nečiní, nemá snad radost? Jistě má, ale operace není představení jako fotbalový zápas. Hráči už dávno nejsou jen fotbalisty: stali se i herci a obchodníky, kteří baví a prodávají, přesvědčují sebe i jiné o ceně své i jedinečné hodnotě nabízeného okamžiku. Vzpomínám si na Klabzubovu jedenáctku, půvabnou smyšlenku Eduarda Basse o neporazitelném rodinném týmu otce Klabzuby. Jednou, když již byli Klabzubáci slavní po celém světě, si chtěli jen tak začutat s vesnickými kluky. "My s vámi nebudeme hrát," řekli kluci hrdě, "protože jste profesionálové." Těm klukům vadilo, že někdo nehraje fotbal jen tak, ve svém volném čase a pro radost. Milovník fotbalu Bass netušil, že profesionální může být nejen tato hra, ale že se jednou zprofesionalizuje i fotbalová radost. Pokrok se nedá zastavit. |
| | |
| ||
 | ||
| | |
| ||
| Akciové trhy: 00:45 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
