Daniel Kaiser
Německo je pro Čechy klíčový soused - a to nejen kvůli často zmiňované hospodářské provázanosti a kvůli tomu, že třetinu svého zahraničního obchodu dělá český průmysl právě s Německem.
Alespoň stejně velký je i jakýsi mentálněpolitický vliv - po převratu v roce 1989 si Češi přisvojili německý termín "sociálně tržní hospodářství" a s ním představu, že lze mít bez problémů kapitalismus s lidskou tváří, čeští politici po německém vzoru zavedli tripartitu, dali různým profesním komorám víc prostoru než zdrávo.
Leckterý český důchodce by se asi divil, že jeho penzijní systém vymyslel v předminulém století říšský kancléř Bismarck.
Třinát let po převratu je čím dál jasnější, že německý model se pro země, které začaly stavět kapitalismus na zelené louce, nehodí.
Přes všechny rozdíly, dané hlavně tradiční hospodářskou silou Německa a čtyřiceti lety jeho příslušnosti k Západu, má dnes Česká republika podobné problémy jako německý vzor.
Ten hlavní je jednoduchý: Češi si stejně jako Němci žijí nad poměry. V Berlíně i v Praze vládnou muži, kteří vyhráli loni volby hlavně proto, že život nad poměry vydávali za úplně normální.
Vladimír Špidla monotónně opakoval "zdroje tu jsou." Gerhard Schröder před volbami definoval sociálnědemokratickou "německou cestu" v protikladu k anglosaskému modelu liberálního kapitalismu.
Neuplynul ani rok od voleb a Schröder vyhlašuje škrty a úsporné plány. Špidlově kolodějské reformě se po právu vyčítá, že je restriktivní a málo "prorůstová".
Schröder ve svém plánu alespoň pamatoval na začínající podnikatele, kterým chce napříště ušetřit papírování při zakládání firmy.
Ale některé důležitější návrhy jsou podobné: přísnější pravidla u nemocenské, skoupější sociální systém, pozdější odchody do důchodu.
Němci nejsou při svém pochodu ven z přeregulované a přezdaněné ekonomiky o moc dál než jejich čeští žáci.
Schröder, do kancléřského úřadu přišedší s reformátorskou imagí, přitom o reformách mluví v podstatě celých pět let, co je u moci.
Jeho zatím poslední pokus se trochu neskromně jmenuje Agenda 2010, jak ale poznamenal jeden německý komentátor, trefnější jméno by bylo Agenda 2003.
Aby se Spolková republika vyléčila z takzvané německé nemoci, bude totiž kancléř muset šetřit a liberalizovat i v dalších letech.
Také česká reforma má daleko k ideálu. Nnesnižuje zadlužení, jen brzdí tempo, s nímž stát seká nové dluhy. Proto je logické, když premiér v posledních dnech naznačuje, že reforma by nakonec mohla jít dál.
U tohoto odhodlání by měl zůstat, pokud chce mít v budoucnu čas také na něco jiného, než - tak jako jeho německý kolega - vyhlašovat každý druhý rok zásadní, ale tentokrát opravdu zásadní reformu. |