Adam Drda
Podoba vládní "předreferendové" kampaně je diskutabilní, tak jako koneckonců každá reklamní akce, která se týká veřejného zájmu a nikoli prodeje pracích prášků.
Zdá se, že ji lze označit za průměrně úspěšnou: podle průzkumu agentury STEM kampaň zanamenaly dvě třetiny voličů, přičemž polovina z nich ji chválí a cca třetina kritizuje. Současně však dle stejné agentury přibylo Čechů, kteří důvěřují Evropské unii - je jich dvaašedesát procent.
Problém je v tom, že kampaň začala pozdě - a že nejen vláda, ale všechny politické strany, které o integraci Česka do unie stojí, zanedbaly normální "drobnou" politickou práci. Informace o Evropské unii jsou mimo skutečně velká města špatně dostupné, nefungují informační centra a především politici - ti pražští i ti regionální - nezařídili včas poučeně debaty se svými voliči, se svým bezprostředním okolím.
Včas v tomto případě znamená tak před dvěma lety.
S mírnou nadsázkou se dá říct, že čím víc se současné vládní strany uchylovaly ke květnatým nicneříkajícím evropským frázím, tím rychleji se šířily mýty o tom, co všechno eurobyrokracie zakáže, nařídí a nepovolí a že po letech, kdy Praze diktovala Moskva, bude teď totéž činit Brusel.
Ministři jsou schopni říct, že "Jednotná Evropa představuje historickou šanci" - až na výjimky ale nedovedou reagovat na detailnější dotaz.
Pokud dnes ovšem kritizuje ODS vládu za to, že její přístup k unii je triviální, naivní a jednostranný, je to tak trochu legrační.
Za prvé si nelze představit, že by samotná kampaň před referendem jednostranná nebyla - vládní strany jsou pro integraci, mají to v programech a lidé si je i proto vybrali.
A čistě prakticky - jak by asi vypadaly třeba "objektivní" bilboardy? Stálo by na nich "Hlasujte pro, ale ne moc nadšeně!"?
Za druhé ODS nijak nepřispěla k tomu, aby Češi o unii nedostávali trviální informace a aby veděli víc. Hlavní představitelé občanských demokratů včetně nynějšího pana prezidenta dlouhou dobu říkali, že jsou pro vstup, ale nikoli kvůli ideálům a proto, co dobrého to Česku přinese, nýbrž proto, že je to navzdory "hrozícím katastrofám" a nemalému riziku politicky nevyhnutelné, že není alternativa.
Místopředseda strany Jan Zahradil ještě před pár dny na ideové konferenci varoval před nebezpečím unijního superstátu, ovládaného především tvrdým jádrem Německa a Francie, v němž budou postupně vymazány kompetence národních států.
Pražský delegát a Zahradilův spolupracovník Miloslav Bednář prohlašoval, že Čechům hrozí ztráta svobody a nezávislosti a že "kdo bude v referendu hlasovat pro, kupuje si předraženou vstupenku na Titanik".
A do třetice pražský delegát Petr Adrian soudil: "Rétorika vrcholných představitelů EU je velmi podobná rétorice Adolfa Hitlera. Chtějí totiž stejně jako on postupně pohltit národní státy!" To je přístup vpravdě netriviální - teze z jedné kapitoly z knihy euroskeptika Johna Laughlanda, zhuštěná do dvou vět.
Jistěže i z ODS občas zazní realistický hlas - potíž je, že ve sboru euroskeptického strašení se ty hlasy dají příliš snadno přeslechnout a že ODS, ačkoli dnes doporučuje voličům, aby hlasovali pro vstup, de facto provozuje už několik let vlastní reklamní kampaň proti unii. |