Ondřej Štindl
Během rozpravy, která se ve Sněmovně o smlouvě s Vatikánem vedla, vystoupil i lidovecký poslanec a budoucí ústavní soudce Miloslav Výborný, který konstatoval, že případné neschválení smlouvy jistě nijak neublíží Vatikánu, může však poškodit Českou republiku.
Mohl mít pravdu v tom smyslu, že odmítnutí již jednou podepsané smlouvy nemusí posílit pověst Česka jako předvídatelného partnera. Nedá se ovšem čekat, že by neschválení smlouvy vyvolalo nějakou horečnou diplomatickou aktivitu, pravděpodobnější je, že věc smlouvy se na nějakou dobu dá, jak se říká, k ledu.
 |  |  |  |  | | | Kdo se dnes proti katolíkům v něčem postaví, "riskuje" jen zvýšení voličské přízně. | |  |  | |  | Na faktický běh církevního i společenského života nemá její odmítnutí nějaký zásadní vliv. Včerejší jednání v Poslanecké sněmovně totiž také vyjevilo jakési dlouhodobé a převládající naladění české politiky, které se v nejbližších letech velmi pravděpodobně nezmění.
Pokud jsme v úvodu zmínili možnost, že mezinárodní reputace Česka dojde v důsledku rozhodnutí parlamentu jisté újmy, domácího postavení těch, kdo zamítnutí smlouvy prosadili, se to netýká.
Pro komunisty představuje proticírkevní zaměření jeden z pilířů jejich ideologie. Je proto zcela v řádu věcí, že místopředseda sněmovny za KSČM Vojtěch Filip v rozpravě zavtipkoval na účet v Česku působících cizích kněží v tom smyslu, že neumějí moc dobře česky a představují "internacionální pomoc".
Protikatolická rétorika je charakteristická i pro převládající proud v občanské demokracii. Zdánlivě schizofrenní je postoj vládní sociální demokracie, většina jejích poslanců podpořila návrh smlouvu zamítnout, přestože dokument projednávala a schválila minulá čistě sociálně demokratická vláda.
Rozhodnutí sociálních demokratů se ovšem řídí jinou logikou - vstřícnost vůči Vatikánu by stranu, která se žebříčcích voličské přízně propadá, mohla dále poškodit.
Pro české veřejné mínění je totiž charakteristický jakýsi, co do projevů někdy ohnivý, co do myšlenkového základu však spíše vágní antiklerikalismus, nepoznamenaný přehnanou znalostí věci.
Ilustroval to například předseda zahraničního výboru Sněmovny Vladimír Laštůvka, když v argumentaci proti možnému odkazu na křesťansko-židovskou tradici v chystané evropské ústavě upozornil novináře z Lidových novin, že v části zemí Evropské unie je převládající vyznání protestantské, jako kdyby protestantství nebylo součástí křesťansko židovské tradice.
Katolická církev byla v dnešním Česku kdysi mocná, snad až příliš mocná. Pro většinu politiky ale dnes představuje vděčného otloukánka, na nějž zaútočit je vždy bezpečné, protože ten, kdo se proti katolíkům v něčem postaví, "riskuje" jen zvýšení voličské přízně. |