Z pera Miloše Rejchrta
Dobrá věc se podařila, tábor pražské pětky se konal. Na tomtéž místě jako roky před tím, na louce u říčky Radbůzy.
Vůdce oddílu Špalík a jeho lidé dokázali nemožné, opět propluli mezi milostnými návrhy od pionýrské organizace a přímými zákazy odkudsi: jimi vedený turistický oddíl mládeže při jakési tělovýchovné jednotě přežil osmdesátá léta bez vážnější újmy, ač každému, kdo navštívil jejich stanovou osadu, muselo být jasné, že podoba i programová náplň tohoto podniku ani trochu nepřipomínají tábory sovětských pionýrů a podezřele se podobají táborům skautským.
Každý ale jejich tábor navštívit nemohl. Jednou se jakási volha se soudruhy inspektory letních táborů pokusila o průnik, byla však soudruhy pohraničníky nekompromisně vrácena zpět do vnitrozemí: nesoudruh Špalík totiž obratně využil ostré sledovanosti pohraničního pásma a náklonnosti velitele pohraničníků k hochům od Bobří řeky.
Autobus s rodiči při návštěvním dnu však dojel vždycky bez problémů až na místo činu, ač seznam cestujících byl do značné míry totožný se seznamem signatářů Chaty 77 a tzv. ideově závadových osob vůbec.
Špalíka nikdy nenapadlo ani naznačit, že by takoví rodiče měli raději zůstat doma a jejich děti do oddílu nechodit. Po jednom dlouhém výslechu u protiskautských specialistů StB v Bartolomějské však rodiče svolal a svěřil se, že tentokrát už tábor asi nebude, pokud oddíl urychleně nevstoupí do pionýrské organizace.
Vyzval rodiče, ať jednají, jak chtějí, děti třeba převedou do jiného, Pionýrem zastřešeného oddílu, nebo ponechají děti v jeho oddíle, který ale už nebude mít žádné legální krytí, neboť jak prohlásil Špalík, "my ten jejich rudej hadr na krk nevememe".
Dobrá věc se nakonec zase podařila, tábor uprostřed neposkvrněné přírody pohraničního pásma se opět konal bez pionýrských šátků, s čistým svědomím a s návštěvním dnem rodičů kádrově pokaňkaných.
Však tehdejší režim už nebyl docela totalitní a monolitní, byly v něm všelijaké praskliny a výdutě: kdo si jich uměl všimnout a měl odvahu jich využít, ten dokázal obdivuhodné věci, tak jako Špalík, občanským jménem Jiří Lang. |