Z pera Zdeňka Lukeše
Ta ulice v Praze na Letné, kde od narození bydlím, se kdysi jmenovala příznačně Nad štolou Rudolfovou, neboť tunel, prokopaný v XVI. století španělskými horníky, aby přivedl vltavskou vodu do Královské obory, vede v hloubce pod vozovkou.
Ale mohla by se jmenovat Básnická. Kdysi tudy chodíval básník a spisovatel Svatopluk Čech, o pár dekád později jiný básník Vítězslav Nezval. Anebo Malířská či Sochařská - pokud by stejnojmenné ulice už neexistovaly nedaleko odtud vedle Akademie výtvarných umění.
Téměř v každém domě v podkroví totiž býval malířský ateliér a ve dvoře za domem ještě nádavkem sochařská dílna. A tak jste tu mohli kdysi vidět Slavíčka, Štursu nebo například členy legendární skupiny 42.
Z mnoha atelierů jsou dnes bohužel kanceláře a tak už tu nepotkáte romantické postavy, jako býval za mého dětství třeba sochař Trpimír Ivančevič.
Taky by to mohla být ulice Architektonická, neboť tu proudili pánové Gočár, Feuerstein, Havlíček, Libra nebo Chochol.
Ti všichni sedávali pod lípami v několika zdejších hospodách nebo ve slavném podniku Belvedere, z jehož terasy mohli sledovat čilý ruch na protější Letenské pláni. Starty balonů, cirkusy i reklamní nápisy na dřevěných podehtovaných ohradách inspirovaly třeba Kamila Lhotáka.
Belvedere sice zmizel, nahrazen byl filiálkou spořitelny, zmizela i známá kavárna Letná - místo stolků tu dnes stojí nablýskané bavoráky, ale jinak tu hospodský život opět čile tepe - mnohé podniky byly obnoveny po dlouhých desetiletích a už jejich názvy mnoho slibují: Ztracený ráj, Těsně vedle Burundi nebo Vosí hnízdo.
V té naší ulici naštěstí zůstala alej stromů, jejichž větve tvoří nad vozovkou klenbu, jež v zimě, kdy napadne čerstvý sníh, či v létě, kdy se pokryjí listím - vytvářejí takový tunel. Kromě toho tu jsou předzahrádky. Kdysi - ve 30. letech - je chtěl jeden levicový avantgardní architekt zrušit, řka, že zahrádky jsou příliš individualizovány, neboť má každá jiné secesní zábradlí, a že je třeba ploty zbourat a vytvořit pás "společné zeleně".
V nedaleké Korunovační třídě se mu to skutečně podařilo a po zahrádkách tam dnes zbylo jen pár prošlapaných travnatých fleků. Naše ulice se naštěstí tomu kolektivizačnímu nápadu ubránila.
Zato zmizely litinové plynové lucerny, které večer co večer rozžíhala stará lampářka. Nahradily je nesmyslné stožáry zářivek - tak vysoké, že světlo se korunami stromů k chodníku neprodere a dole je pak tma.
Také krásná mramorová mozaiková dlažba chodníků zmizela pod nánosy asfaltu.
Dnes vím, že by se naše ulice měla jmenovat Hudební. Můžete tu potkat písničkáře Třešňáka, za rohem bydlí Vladimír Mišík, naproti Mikuláš Chadima, támhle si vykračuje "náčelník Velký mokasín", jak se přezdívá vysoké postavě Jiřího Černého.
A pár metrů odtud potkávám Ivana Medka. Ostatně hudba je tu přímo ve vzduchu - v krásných jarních dnech v poledne se dvorem rozezní lesní roh - naproti v domě bydlí jeden člen České filharmonie.
A jakže se ta naše ulice skutečně jmenuje? Neprozradím, zkuste ji najít sami… |