Daniel Kaiser
Je to reforma, nebo není? Na tuhle otázku se dá odpovědět různě, podle politické orientace.
Příznivec Unie svobody si všimne, že jeho politici, kteří navrhovali pro rok 2006 maximálně tříprocentní schodek, neuspěli.
 |  |  |  |  | | | Čeští politici už si zvykli žít od sjezdu strany A do sjezdu strany B, od referenda ke schvalování rozpočtu. | |  |  | |  | Pro voliče ČSSD, kterému loni touhle dobou jeho favorité slibovali, že stát bude utrácet přinejmenším stejně, ne-li víc, může být překvapením už fakt, že se včerejší schůzka vůbec konala. Špidla ani Sobotka mu před volbami neřekli, že by se mělo něco měnit.
A na zmíněnou otázku se taky dá odpovědět jen částečně - o základním rysu reformy, totiž jestli víc ušetřit na menších sociálních dávkách nebo na větších daních, bude koalice debatovat až za týden.
To, čeho se dosáhlo v Kolodějích, by se dalo nazvat předpoklady pro revisionismus. Včera stanovený čtyřprocentní strop pro deficit v roce 2006 je něco trochu jiného, než na čem se tato koalice domluvila loni v létě po volbách.
Tenkrát byl schodek pro rok 2006 stanoven zhruba na pět procent HDP. Vzhledem k tomu, že v roce 2006 republika podle všeho bude v Evropské unii a její povinností bude připravovat se na na vstup do Evropské měnové unie, který připouští schodek maximálně tříprocentní, to byla rozmařilost skoro neslýchaná.
Když tedy premiér říká, že jeho vládní koalice je jediná v zemi, která takhle ambiciozní reformu umí prosadit, mohl by snad ještě dodat, že jenom tahle vládní koalice dokázala připravit šlamastyku, z níž je třeba se takhle ambiciozně odpichovat.
Revisionismem zapáchají i některé další, včera přijaté napady. ČSSD, v loňských volbách nejoblíbenější strana zaměstnanců veřejné správy, souhlasí s postupným snižováním jejich stavu.
Věk odchodu do důchodu se prodlouží všem na 63 let - kdo si ještě vzpomene na rozčepýřeného opozičního radikála Špidlu, který proti mírnějšímu posunu hranice pro odchod do důchodu tak protestoval?
Není to ještě ani sedm let, tehdejší ministr práce Vodička nastavil hranici pro muže 62 a pro ženy maximálně 61 roků.
Měřeno bývalými Špidlovými pozicemi je to reforma opravdu ambiciozní. Ale původní radikálnější verze ministra financí Sobotky je po včerejšku o něco zředěna. A i tahle verze se třeba České národní bance zdála příliš krotká.
Naplánovaná čtyři procenta dluhů jsou pořád ještě dluhy, a pořád o celé procento nad tím, co Evropská měnová unie hodlá tolerovat jako nejzazší míru státní rozhazovačnosti.
Slovensko například už na příští rok plánuje deficit 3,4, k němuž by se Česká republika v roce 2006 měla jen váhavě přibližovat.
Podmiňovací způsob není náhodný. Čeští politici už si zvykli žít od sjezdu strany A do sjezdu strany B, od referenda ke schvalování rozpočtu. Že bychom teď najednou měli brát za hotovou věc, co má platit až za tři roky? |