Z pera Jaroslava Jírů
Naši rodiče byli mnohem cudnější ve vyjadřování než my.
Moje maminka nikdy neřekla slovo rakovina. Jako by se bála, že když ho vypustí z úst, přivolá tu pohromu na sebe a svou rodinu. Říkala raději: "Ta paní zemřela na tu strašnou nemoc."
 |  |  |  |  | | | Rozšíří-li se SARS po světě, bude to pro lidstvo znamenat téměř neřešitelný problém - znesnadní komunikaci. | |  |  | |  | Moderní člověk si vypomáhá zase zkratkou. Těžký akutní syndrom dýchacích cest, prosím vás, kdo si to má pamatovat. SARS, to zní mnohem lépe a nevyvolává to hned nepříjemné pocity.
A hlavně ten strach, který pocítil Maršál z Čapkovy Bílé nemoci, když se bil do prsou a najednou zjistil, že nic necítí a má tedy neléčitelnou morbus tshengi.
Nemohu se zbavit pocitu, že AIDS vyvolal v prvních létech své existence mnohem menší poplach než nyní SARS. To proto, že žijeme ve světě vnějších znaků.
Potkáte-li na ulici člověka, který se bojí AIDS, nic nepoznáte. Ale tvor, obávající se SARS, se pozná snadno. Má na obličeji roušku.
Rozšíří-li se ta choroba po světě, bude to pro lidstvo znamenat téměř neřešitelný problém, protože mu znesnadní komunikaci.
Dovedete si představit rozhlasové interview, při němž bude mít tázající i tázaný na ústech roušku? Co když ji budou požadovat v zájmu svého zdraví televizní hlasatelky? Kdo bude mít sílu jim to odepřít?
Už teď se říká, že se SARS mimo jiné šíří mačkáním tlačítek ve výtahu. Číňané vystupují do třicátých pater svých pekinských mrakodrapů pěšky. A co až se přijde na to, že se ta epidemie šíří vlnami bezdrátového spojení!
Ubohé lidstvo: sotva přišlo na ten geniální přístroj, totiž mobil, bude se ho muset zříci! Lidé budou nuceni se spolu bavit jen zblízka. Ale jak, když budou na sebe jen huhňat přes roušku?
Pod hrozbou té novodobé egyptské rány se vracejí i hrůzy let předešlých. Podle některých názorů by v Evropě měli povinně nosit roušky všichni Asiaté. Jako kdysi židé žlutou hvězdu.
A uvidíte, vyskytnou se i návrhy na povinnou izolaci ve sběrných táborech, jak tomu vždy v podobných případech bývá.
Abychom se vrátili k Bílé nemoci. Co když nějaký doktor Galén naší doby vynalezne zázračné léčivé sérum proti SARS? A stejně jako Čapkův hrdina bude léčit jen chudé, co nemají žádný vliv.
Proč by dával injekce diktátorům, kteří popravují své protivníky, generálům, co posílají vojáky na zbytečnou smrt a boháčům, kteří si nakradli a mají v rukou moc? Ušlapeme ho za to, jako zběsilý dav v Bílé nemoci?
Ale malé světélko naděje přece jen bliká. Možná, že se jako ve středověku před strašným morem uchýlí několik chytrých lidí s fantazií na venkov a bude si dlouhou chvíli krátit vyprávěním příběhů.
A nějaký Bocaccio to zapíše na nový Dekameron. Je to malá útěcha, ale bojím se, že doba těch velkých útěch je už za námi. |