Adam Drda
Premiér Vladimír Špidla zůstal šéfem sociální demokracie. Není to překvapení, s takovým výsledkem víkendových voleb se počítalo: Špidla byl zvolen hned v prvním kole a dostal o 152 hlasů víc než jediný protikandidát, exministr Jiří Rusnok.
Může ale premiér mluvit o vítězství? Sotva - celkově je na tom hůř než před sjezdem.
 |  |  |  |  | | | Gross si buduje slušnou pozici, aby mohl Špidlu vyřadit, až to pro něj bude výhodné. | |  |  | |  | Především jeho oponenti vůbec nepočítali s tím, že by už teď mohli posadit do předsednické židle někoho jiného. "Vnitrosocialistická" opozice se skládá z mnoha názorových skupinek, každá z nich by chtěla změnit šéfa z odlišného důvodu a žádná vůdčí postava, která by ty skupinky dokázala sjednotit - jako to dovedl Miloš Zeman - není po ruce.
Když opozice volila Rusnoka, nedělala to proto, že by ji Rusnok vedl - nýbrž jako jednu z mnoha demonstrací protestu. Hlavním cílem opozice bylo Špidlu omezit a zkomplikovat mu práci premiéra, tedy soužití s koaličními partnery. A to se taky někdejší tzv. zemanovské frakci, ktreré US/DEU a lidovci přivádějí k zuřivosti, dokonale povedlo.
Když to vezmeme popořádku: ve vedení ČSSD zůstali jako místopředsedové Zdeněk Škromach a Marie Součková - tedy Špidlovi zarytí oponenti. Zůstal samozřejmě Stanislav Gross, mistr partajního lavírování.
Nové tváře ve vedení jsou pak dvě: Martin Starec, což je Grossův stoupenec, a Martin Tesařík, který vyhrál nad šéfem sněmovny a Špidlovým přítelem Lubomírem Zaorálkem.
Právě Zaorálkova prohra je významná: ve vedení ČSSD není nikdo, o koho by se premiér mohl stoprocentně opřít. Naopak Gross si buduje slušnou pozici, aby mohl Špidlu vyřadit, až to pro něj bude výhodné.
Sjezd přijal několik rezolucí. Za prvé je tu prohlášení, v němž sociální demokracie odsoudila válku proti Iráku.
Premiér sice tvrdí, že na kompromisním stanovisku vlády - to jest jsme pro, ale ne tak úplně - se nic nemění, ale to je hodně velký optimismus: oponenti na něj teď mohou zmíněné prohlášení vytahovat jako klacek, kdykoli se jim bude zdát příliš "proamerický" nebo "probritský".
Za druhé si sociální demokraté odhlasovali projev jakési "povinné vděčnosti" Miloši Zemanovi. Jak se praví v příslušném usnesení, děkují mu za to, že se "vysoce zasloužil o úspěchy státu i vzestup celé naší společnosti".
Při vzpomínce na všechny veselé kousky Miroslava Šloufa, na temnou atmosféru opoziční smlouvy, na šťavnaté nadávky tuzemcům i cizozemcům či na snahu likvidovat nepohodlné noviny, zkrátka při tom všem znějí slova o "vzestupu naší společnosti" - no, jak to říct - tak trochu zvláštně, nepromyšleně, je to zkrátka roztomilé...
Pro Vladimíra Špidlu to však znamená posvěcení věcí, vůči kterým se řadu měsíců vymezuje a proti nimž jeho vládní partneři několik let tvrdě protestují.
Na to přímo navazuje další bod: sjezd vyzval vládu, aby dál neoddalovala výstavbu dálnice D47 - jde přitom o veřejnou zakázku, kterou podle většiny analytiků přidělila Zemanova vláda soukromé společnosti za neuvěřitelně nevýhodných podmínek, o zakázku, u níž existuje podezření z korupce.
Lidovecký mniistr dopravy Milan Šimonovský se tento kontrakt chystá zrušit - a je velká otázka, zda se mu to teď podaří ve vládě prosadit.
Summa summarum, sociální demokracie dostala na sjezdu svého předsedu do situace, s níž by měl velké potíže i politický superstratég, nota bene, opírá-li se v parlamentu o většinu jednoho hlasu. |