| pondělí 17. března 2003, 11:08 SEČ | | Dějiny v šuplíku | 
| Z pera Ljuby Václavové
Jsem velmi nesystematická sběratelka. Ve svém stole mám jeden šuplík a když najdu nějaký tištěný nebo psaný dokument z let dřívějších, prostě ho tam schovám.
Mám tu několik dopisů z roku 1899, psaných krásným písmem a krásnou češtinou s podpisem Růžena. Jsou adresovány mému dědečkovi, když mu bylo dvacet let. První dopisy jsou důkazem vznikající náklonnosti, velmi cudné a plaché, postupně přibývá projevů lásky a doufání ve společný život.
 |  |  |  |  | | | Mou sbírku uzavírá německy poštovní karta, kde mně neznámá Edith česky píše, že se všichni v Terezíně mají moc dobře… | |  |  | |  | Poslední dva listy jsou najednou plné bolesti. Dědečkovi rodiče nařídili synovi, aby se s dívkou rozešel a on se jim podvolil. Proč? Zaprvé slečna Růžena byla jiné národnosti než on a za druhé na manželku úředníka pod penzí byla příliš chudá, bez věna.
Ta její vybraná čeština mi říká, že nebyla Němka. Jaká jiná národnost mohla být nepřijatelná pro průvodčího rychlíků Praha-Vídeň a jeho manželku? Možná, že Růžena mohla být Židovka.
Dědeček si pak vzal za ženu Marii, jak to dokladuje jejich svatební oznámení z roku 1902. Babička zřejmě požadavkům dědovy rodiny vyhovovala, i když nikdy nepsala tak krásně česky jako ta zavržená Růžena. Jako dcera učitele s pěti dětmi jistě moc peněz do manželství nepřinesla, ale zařízení bytu dostala pěkné.
V šuplíku psacího stolu z její výbavy mám i dědečkův německo-český cestovní pas z válečného roku 1917, udělený jménem Jeho Veličenstva Františka Josefa. Razítko na tříkorunovém kolku dotvrzuje, že pan přednosta stanice si mohl zajet, válka-neválka, na tři týdny na dovolenou do Dalmácije.
Podle fotografie byl dědeček pěkný muž s pěstěným knírem a tak se mu možná ta dovolená bez babičky a dětí líbila.
Z té doby mám i babiččinu legitimaci státních drah. Je tištěna v němčině a na nalepené fotografii má babička krásné, dlouhé vlasy a něžný výraz. Je tam zapsána jen dědečkovým příjmením, bez svého křestního jména a dokument potvrzuje, že jako manželka úředníka této instituce mohla na tento průkaz zdarma vozit sebe i "jeho" děti.
Pak je v šuplíku cestovní pas mé maminky, vydaný už Republikou československou. Platil ve všech státech Evropy a podle česko-francouzského předtištění se předpokládalo, že majitelem pasu bude muž, provázený případně svou manželkou.
Na rozdíl od pasu z doby mocnářství mohla žena svou fotografii nalepit vedle fotografie svého manžela a pod jeho podpis se podepsat celým jménem. Protože moje máma byla tehdy ještě svobodná a potřebovala vycestovat do Paříže, stala se majitelkou pasu a svou fotografii nalepila na místo vyhražené manželovi, kterého ještě neměla. Vdala se až za války.
Z válečných časů mám v šuplíku německo-česky tištěné lístky na mýdlo, lístky na brambory a tabačenky. Je tu i otcem psaná žádost o poukaz na jeden pár vycházkové obuvi pro těhotnou manželku. K tomu je připojeno potvrzení porodníka, že matka je opravdu v šestém měsíci.
Součástí žádosti je místopřísežné prohlášení manžela o počtu manželčiných bot, včetně pracovních holinek, přezůvek a bot s dřevěnou podešví. Žádost obsahuje výhružku o trestních následcích nesprávně uvedeného počtu bot a požaduje "souhlas možnosti přešetření údajů kontrolním orgánem na místě samém".
Proto asi táta žádost neodeslal a máma donosila své dítě ve starých botách. V té době už neárijské ženy odcházely v jedněch botách do Terezína nebo umíraly bosé v Osvětimi.
Mou sbírku uzavírá německy předtištěná poštovní karta s adresou, která mi nic neříká a kde mně neznámá Edith česky píše, že se všichni v Terezíně mají moc dobře… |
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 00:44 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|