Z pera Jiřího Dědečka
Milá Dano, myslím na Tebe častěji, než bych si sám přál. S lítostí v srdci vzpomínám na blahá léta před listopadem 1989, kdy březen byl obyčejným měsícem shora direktivně šířené lásky k ženám a mou jedinou starostí bylo sehnat někde povadlé sněženky.
Jaká to šťastná doba! (V části společnosti sice klíčí naděje, že se třebas alespoň ty oslavy MDŽ zase vrátí, když už soudruzi smějí na Hrad a jedna z nich dokonce zasedla v Radě ČT.)
 |  |  |  |  | | | Moje příjmy převýšily moje výdaje, tak jak to sakra, že furt nemám žádný peníze!? | |  |  | |  | Bojím se však, že i kdybychom se kajícně rozhodli ten svátek oprášit, to, čím jsme březen v porevoluční nerozvážnosti poskvrnili, stejně už nikdo neodčiní.
Ano, milá Dano, zas nám nastal nenáviděný první jarní měsíc, v němž jako každoročně tváří v tvář Finančnímu úřadu mnozí z nás ztratí svou lidskou důstojnost.
A tak tedy předem mého dopisu přijmi upřímné doznání z příjmu fyzických osob podél paragrafu 3 zákona 286 ze dne 28. dubna 1992. (Příjmem se rozumí příjem peněžní i nepeněžní dosažený - s odpuštěním - i směnou.)
Já jsem sice zpočátku zpupně prohlašoval, že na peněžní deník kašlu zvysoka, že si do něho budu psát leda poťouchlé verše, ale nakonec i mne kolonky dostaly. Už ho radostně smolím: "25. února 2003: Můj milý deníčku, co se mi dnes přihodilo, to by člověk nevěřil - moje příjmy převýšily moje výdaje, tak jak to sakra, že furt nemám žádný peníze!?"
Ale tím tě, milá Dano, ve svém doznání obtěžovat nechci, to jen abys věděla, co všechno číhá dnes na podnikatele v oboru odrhovačky či básně...
A taky deník jízd si píši, je to trochu nebezpečné, když levou musím řídit, ale mě to baví. Kolik řidičů tou volnou rukou v autě mobilně telefonuje - já si alespoň píši něco užitečného, něco, co spousty lidí zahřeje a potěší, co mně samotnému tak nějak pomůže poznat sebe sama a co tady nakonec zůstane pro moje děti a děti jejich dětí (pokavad to po mně chudinky přečtou, poněvadž je to trochu nadrápané, jak to v zatáčkách hází...).
Tak abych to, milá Dano, shrnul: doznání, deník jízd, peněžní deníček, inventární kniha - to se rozumí, že na nějaké další psaní mi mnoho času nezbývá.
Snad jen ve volných chvilkách popadnout tužku a vyplnit cvičně fakturu nebo si poznamenat momentální kurz akcií jako základ pro chystanou sbírku balad nazvanou "Mé drahé portfolio".
Závěrem dovol, abych ti řekl, že závidím všem, kdož předmětem Daně nejsou - sám bych ti byl raději špatným přítelem nežli předmětem - a do žádných funkčích požitků nespadají.
Cítím se totiž pod tak silným tlakem koeficientu pro zrychlené odpisování, že brzy ani nebude mít smysl hovořit o mé zůstatkové ceně.
Doufám však v budoucnu v další a další odčitatelné ponožky od základu, jelikož manželka mi to neštupuje, jak se udělá díra, já to prostě vyhodím.
P.S. Přísahám, že jsem vypovídal dobrovolně a že jsem nebyl k tomuto doznání donucen žádným násilím, nýbrž relativní bídou a z ní vyplývajícím vědomím, že honorář za zde napsané nebude mi nikterak okleštěn nějakými deseti procenty na Daně. |