Ondřej Štindl
Starý člověk si rád vzpomíná na mládí, protože si pamatuje, že ho tehdy nebolela kolena. Zapomněl už ale, jak moc ho bolela duše, poznamenal kdysi Karel Čapek.
Zdeněk Adamec tu bolest duše připomněl tím nejdrastičtějším možným způsobem. Místo a způsob jeho dobrovolné smrti a jejich historické souvislosti udělaly z tragédie, jíž by jinak slušela spíš zdrženlivost, věc veřejnou.
 |  |  |  |  | | | Je to svědectví o bolesti člověka dost starého, aby si uvědomil, že svět umí být strašný, a příliš mladého, aby si na to zvyknul. | |  |  | |  | Takový asi byl i záměr Zdeňka Adamce, alespoň soudě podle dopisu na rozloučenou, který zveřejnil na internetu - neuspořádaného textu, ve kterém každá pravopisná chyba bolí jako pohled na osobní věci, jež zůstaly po obětech na místě katastrofy.
Textu zmateného, ve kterém si Zdeněk Adamec zoufá tím, že svět je strašný a lidé často lhostejní a zlí, propaguje operační systém Linux, doporučuje stránky sekty, jejíž guru o sobě říká, že je v kontaktu s mimozemšťany, předkládá plán jakési totální demokracie.
Po tom všem, dospěje k tíživým a jednoznačným větám: "Více o mě se již dozvíte ze stránek novin. Prosím, neudělejte ze mě blázna."
Je to svědectví o zmatku, asi i pomýlenosti a také bolesti člověka dost starého, aby si uvědomil, že svět umí být strašný, a příliš mladého, aby si na to zvyknul.
Po událostech jako je smrt Zdeňka Adamce se často diskutuje o příčinách, které k nim vedly nebo vést mohly. Něco tak hrozného jako by potřebovalo přehledné vysvětlení.
Předák sdružení Děkujeme, odejděte Josef Brož dokonce řekl, že "cynismus Václava Klause stojí symbolicky za touto smrtí." Slova sama o sobě cynická a dosvědčující totální výpadek přinejmenším soudnosti a vkusu.
A navíc dosvědčující bludnou představu, podle níž se za vším, co se děje, dá najít nějaká konkrétní a identifikovatelná příčina. Třeba ale žádná taková neexistuje.
Shodou okolností uvedla Česká televize v úterý film Atoma Egoyana Sladké zítřky - jeden z nejlepších snímků devadesátých let.
Příběh právníka, jehož v osobním životě postihla něco hrozného, a on nabídne svoje služby pozůstalým po obětech jiné tragédie v přesvědčení, že k neštěstím vždycky dochází proto, že někde udělal někdo něco špatně.
Nedosáhne ničeho a navíc rozvrátí životy svých klientů, ani příčin svojí osobní tragédie se nedobere. Strašné věci se někdy prostě stanou, o to jsou strašnější.
V souvislosti se smrtí Zdeňka Adamce se derou na mysl různá klišé o tom, že zlu ve světě se má vzdorovat a ne mu podléhat. Jistě pravdivá pravdivá slova, ale v takové situaci mohou znít ploše a nedostatečně.
Každopádně Zdeněk Adamec určitě mohl v životě mnoho dobrého vykonat a ta možnost je teď už definitivně uzavřena. |