Daniel Kaiser
To, co z prezidentova posledního novoročního projevu na první poslech nápadně ční, je jakýsi dějinný optimismus. Česká republika se - stručně řečeno - přes všechny svoje nešvary a zločince docela povedla.
 |  |  |  |  | | | Že se na rozloučenou nehodí moc kritizovat, je asi jenom část pravdy. | |  |  | |  | Před deseti lety si prezident nebyl jistý, jestli se Československo smí rozpadnout, když se předtím politici nedovolili v referendu u občanů, dnes ví, že to bylo dobře.
Referendum o českém členství v Evropské unie, chystané na letošní červen, podle Havla dopadne dobře a republika do unie vstoupí.
Evropská integrace v Havlově podání vůbec představuje jakýsi hegelovský historický vrchol, vyšší formu vývoje po dvou tisících letech válek, konfliktů, vytváření zájmových sfér, bojů o nadvládu mocnějších nad slabšími a zbabělých kompromisů se zlem.
V Evropské unii se sice většině tendencí, které Havel považuje za neslučitelné s jejím duchem, docela dobře daří:
vytvářejí se v ní zájmové sféry a například její lavírování před Sadámem Husajnem by asi sneslo označení "zbabělý kompromis se zlem".
Ale dějinný optimismus mívá tendenci vzdalovat se realitě a novoroční prezidentské projevy jsou k dějinnému optimismu určeny.
Proč tedy v uplynulých letech prezident svoje projevy pravidelně ladil do neadresné, o to ale razantnější kritiky? Jak si vysvětlit ten letošní posun k dobré náladě?
Že se na rozloučenou nehodí moc kritizovat, je asi jenom část pravdy.
Václav Havel sice po odchodu z funkce plánuje zdravotní a turistické pobyty v zahraničí, zájem o dění doma a chuť zasahovat do diskuse ho ale určitě neopustí.
Existuje važnější hypotéza: prezident svými projevy v posledních řekněme pěti letech sledoval i okamžité politické cíle.
Zjednodušeně řečeno - svou troškou slov se snažil přispět k tomu, aby v zemi vládly ty politické síly, které v ní od července vládnou.
Skutečnost přitom nikdy nebyla tak dramatická a kdyby chtěl, mohl prezident už dávno vyzvat k tomu, aby se příslovečná blbá nálada rozptýlila.
Dobrou náladu ale vyhlásil až teď, po volbách, které dopadly podle jeho představ.
A z projevu lze o Havlovi vyposlechnout ještě jednu věc. Před deseti lety pořádala prezidentská kancelář konferenci na téma státní idea nového českého státu.
Konference žádnou pozoruhodnou odpověď nenašla, a když prezident otázku po smyslu státu kladl později, jeho oponenti namítali, že žádná originální a překvapivá definice není na skladě.
Včera prezident ke konci svého projevu prohlásil: "Kéž by pokora, zájem o druhé, lidská odpovědnost, smysl pro spravedlnost a solidarita byly tím, co lze nazvat ideou českého státu".
Kdyby mu takové poznání stačilo před deseti lety, žádné konference a neplodné diskuse se asi nemusely konat.
Václav Havel prostě ve svém posledním novoročním vystoupení oznámil - nebo připomenul, záleží na úhlu pohledu - že už je zpátky na zemi. |