'Praha se mění v nedobytnou pevnost' nebo 'Policie je připravena na válku v ulicích' - tak takové titulky v souvislosti se summitem Severoatlantické aliance v Praze dominují prvním stranám českých novin.
Ve shonu kolem bezpečnostních opatření doprovázejících summit jako by se tak trochu pozapomínalo na témata, kvůli nimž se nejvyšší představitelé NATO i dalších zemí sjíždějí do Prahy jako je rozšíření aliance o dalších sedm východoevropských zemí či jednání o možné válce s Irákem.
Před začátkem summitu poskyt BBC na toto téma rozhovor generální tajemník aliance George Robertson.
Jaký je váš pohled na význam pražského summitu?
Jde o transfomační summit NATO, který signalizuje základní změny způsobu naší práce, a který odráží podstatné změny v bezpečnostní oblasti. To znamená: noví členové, nové kapacity a nové vztahy. A hlavně shrneme to, k čemu se chystáme. Měli bychom být více flexibilní, více věcní a musíme zůstat stejně důležití a potřební pro bezpečnost lidí v euroatlantickém regionu, jako jsme byli posledních 53 let.
Hodně lidí tvrdí, že NATO odsunulo afghánskou krizi na okraj. NATO ani nebude hrát hlavní roli, kdyby došlo k nějakému konfliktu s Irákem. Co musíte udělat proto, aby neupadala relevantnost této organizace?
Často lidem říkám, že jsem příliš zaneprázdněný na to, abych se účastnil podobných debat. Ale pokud jde o důležitost Aliance - jsme dnes jednou z nejvíce zaneprázdněných mezinárodní organizací na světě. Koneckonců deset států se snaží tento týden stát členy Severoatlantické organizace. Myslím, že to je lepší důkaz, lepší než hrstka vědátorů, kteří vytrhávají informace z kontextu.
Ano, nejsme vedoucí organizací v Afghánistánu, protože koalice musela být mnohem širší, musela jít za hranice Severoatlantické aliance. Ale o víkendu jsme se rozhodli, že NATO bude podporovat Němce a Holanďany, že převezme záštitu nad mezinárodními jednotkami v Kábulu.
Čili pokud se, takříkajíc namísto "snímků" vytržených z kontextu podíváte na celý "film", vidíte, co se dá dělat.
Co se týče Iráku, tam jsou ještě věci v pohybu. Pokud se Saddám podřídí a odzbrojí, nebude třeba vojenské akce. Nemám pochybnosti o tom, že na summitu v Praze tento týden státy vyjádří velkou solidaritu se Spojenými národy. A co se stane s případnou účastí NATO, bude poté záležet hlavně na tom, co 19 států Aliance bude chtít podniknout.
Pokud se snažíte, aby se Aliance stala součástí širší války proti terorismu - a v Praze by se mělo mj jednat o jednotkách rychlého úderu - opravdu si v budoucnosti dokážete například představit situaci, kdy NATO zautočí proti výcvikovému táboru teroristů? Není mnohem pravděpodobnější, že to udělají Američané sami nebo společně s malou skupinou svých spojenců v NATO?
To nevíme, ale musíme být připraveni na všechny možnosti. NATO přerůstá z organizace, jejíž podstatou byla hrozba, demonstrace síly, v organizaci, jejíž podstatou je schopnost. Máme velkou škálu nástrojů, které nám pomohou vypořádat se s různými variantami.
Samozřejmě tady budou bezpečnostní hrozby, s nimiž si poradí malá skupinka států, ale velmi často budou povolány mnohonárodní ozbrojené síly. Proto se například vytváří v rámci Aliance jednotky rychlé reakce. Ty vznikají z podnětu Američanů, mají jasnou americkou podporu a byly by vysílány na rozkaz Severoatlantické rady.
Musíme se osvobodit od představy jedné hrozby a jedné zodpovědné kapacity. Musíme mít celou škálu možností a státy se samy rozhodnou, jak a kdy má Aliance zakročit.
Předním bodem jednání v Praze bude rozšíření NATO. Očekáváte, že ke vstupu bude přizváno sedm zemí? A jakým pak budou přínosem v oblasti bezpečnosti?
Přinesou vojenské kapacity a také odhodlání plně propojit své ozbrojené síly s NATO. A nebude přijat nikdo, kdo za poslední tři roky neukázal, že bude pro NATO znamenat přidanou hodnotu. Ale rozšíření také sebou přináší skupinu států, které jsou součástí evropské rodiny národů, jsou už pevně zpátky v této rodině.
Noví členové rozšíři stabilitu, bezpečnost a demokratické hodnoty po celé Evropě, do regionů, které byly v minulosti jen okrajové a dokonce nebezpečné.
Takže noví členové zvýší náš význam, co se týče vojenské pozice, ale i hodnot, na nichž stavíme.
Ovšem můžete popřít, že je čím dál víc patrné napětí mezi vojenskou částí Aliance a jejím politickým rozměrem, který zahrnuje mnohem více zemí v rámci tzv Partnerství pro mír?
Obě stránky působení NATO jsou úzce propojeny. Země Partnerství pro mír, všechny bývalé Sovětské republiky, včetně Ruska a Ukrajiny, všechny neutrální země, všechny země bývalé Varšavské smlouvy mají zájem na tom stát se nějakým způsobem součástí NATO, protože v jejím rámci mohou velmi rychle, v různých ohledech, postupovat kupředu.
A my zase získáváme svůj politický vliv skrze naše vojenské a obranné kapacity. V tom musíme pokračovat a musíme využít i kapacit z nových členských zemí. |