Daniel Kaiser
To, co český premiér Špidla nazval "množinou finanční reakce" na povodně, dostalo včera zřejmě už definitivní obrysy. Teď se "množině" říká povodňový balík, ve kterém se skrývá takzvaná milionářská daň, vyšší daň z cigaret, alkoholu, z přidané hodnot a slib do tří let méně zdaňovat firmy.
 |  |  |  |  | | | Co to znamená? Větší životní náklady pro příslovečnou obyčejnou rodinu. Ve zvýhodněné sazbě jsou totiž hlavně základní potraviny, bez kterých se neobejde ani největší chuďas. Je to pokračování sociálně-
demokratického paradoxu. | |  |  | |  | Jak hodnotit střet vládních stran nad povodňovým balíkem? Unie svobody by ho ráda zaprotokolovala jako svůj úspěch. Sociální demokracie jí totiž ustoupila v takzvané milionářské dani - ta nevyskočí o pět, ale jen o tři procenta. Navíc nemá být zavedena navždy, ale jen na tři roky.
V optimismu Unie svobody ale něco nehraje. Spokojená je totiž i druhá strana sporu, ČSSD - a motor vlády je na rozdíl od stran bývalé koalice dost silný na to, aby si musel lhát do kapsy. Unie svobody dostala symbol, v meritu věci si svou prosadila sociální demokracie.
Celkové daňové zatížení totiž vzroste - to je hlavní zpráva o povodňovém balíku, a nelze vyloučit ani variantu, že celý spor o milionářskou dávku měl právě tuhle podstatu zakrýt - asi jako když se před dvěma měsíci při vyjednávaní vládního programu podařilo lidovcům odvrátit eutanázii, kterou ČSSD de facto neprosazovala.
Klíčový sociálnědemokratický ministr financí Bohuslav Sobotka se těší na deset miliard, které přitečou do státní kasy jaksi nad plán. Dvě třetiny zvýšených výdajů přitom zajistí zvýšení takzvané zvýhodněné sazby daně z přidané hodnoty.
Co to znamená? Větší životní náklady pro příslovečnou obyčejnou rodinu. Ve zvýhodněné sazbě jsou totiž hlavně základní potraviny, bez kterých se neobejde ani největší chuďas. Je to pokračování sociálnědemokratického paradoxu. Tak jako proslulé plošné přídavky pomáhají chudým i bohatým rodinám bez rozdílu, vyšší daň z přidané hodnoty by mohla zdražit takové lidové ingredience, jako je chleba, mléko a mouka.
Naopak čokolády, sušenky a další žaludeční luxus, který spadá do vyšší sazby DPH, by teoreticky mohly zlevnit. Navíc vláda, jejíž ministr práce sliboval před volbami důchodcům léky zadarmo, teď právě léky víc zdaní.
Sociálnědemokratický paradox by ale nebyl úplný, kdyby vláda uměla odvrátit zásadní námitku, totiž jestli bylo zvýšení daní, které pocítí i obyčejný člověk, opravdu nevyhnutelné. Proč vláda, která už si naplánovala, že v příštích třech letech bez zjevného důvodu zadluží Českou republiku o nové tři a půl biliony korun, potřebuje otevírat další finanční žíly?
Unionisté a lidovci stavějí na druhou misku vah nižší daně z příjmu firem. To je dobrá zpráva pro firmy a českou ekonomiku. Háček je jen v tom, že daně firmám mají klesnout až za dva a půl roku. A při pohledu na vládu a českou politiku vůbec - obojí připomíná jakési provizorium - platí "kdoví jestli".
|