Daniel Kaiser redaktor BBC, Londýn

Film ovlivnil představy Západu o japonských zajateckých táborech

Jeho zakladatel má jednoduchý cíl: uvést na pravou míru mýty, které prý se dostaly do knížky a stejnojmenného filmu.

"Most přes řeku Kwai" (z roku 1957) je strhující příběh. Japonci britské válečné zajatce nutí stavět trať, která má spojit Thajsko s Barmou.

Příběh pro 0skara

Plukovník Nicholson, nejvyšší britský důstojník v zajateckém táboře, chce své muže uchránit před krutým japonským velitelem tábora a možná i trochu demonstrovat převahu britské civilizace.

Ten film není historický věrný: naštval Japonce, protože jejich inženýry zkarikoval jako naprosto neschopné diletanty Rod Beattie, zakladatel muzea

Sjedná s Japonci dohodu: výměnou za autonomii v táboře technologicky vyškolení Britové svým japonským věznitelům most v určené lhůtě postaví.

Nicholson ale nechápe, jak je most pro Japonce strategicky důležitý.

A když už skoro hotovou konstrukci přijedou zničit britští agenti, Nicholson se jim v tom paradoxně snaží zabránit.

Film získal Oskara a nadlouho ovlivnil představy západního publika o podmínkách v japonských zajateckých táborech.

Rod Beattie, zakladatel muzea, říká, že je na čase bořit mýty:

"Ten film není historický věrný: naštval Japonce, protože jejich inženýry zkarikoval jako naprosto neschopné diletanty, svým způsobem ale očernil i britské válečné zajatce."

Toosey byl lepší

Beattiho Muzeum železnice smrti leží ve městě Kančanaburi na thajsko-barmské hranici.

Stavba železnice si vyžádala životy desetitisíců zajatců

"Železnice smrti", to byla přezdívka trati, kterou Japonci budovali z Thajska do Barmy, kam směřovali svou expanzi.

Její stavba si vyžádala životy desetitisíců zajatců.

Beattie tvrdí, že film úplně překroutil to, co se tady událo:

"Plukovník Toosey, kterého ve filmu představoval plukovník Nicholson, takový doopravdy nebyl. Ve skutečnosti to byl velmi, ale opravdu velmi kvalitní důstojník."

Herec Alec Guiness Nicholsona podal jako úzkoprsého, škrobeného plukovníka, který si teprve v závěrečné scéně uvědomí, že se svým buldočím pojetím služby stal kolaborantem Japonců.

Dědeček byl velmi statečný člověk a přesně věděl, co dělá Julie Summersová, vnučka plukovníka Tooseyho

Julie Summersová, vnučka skutečného plukovníka Phillipa Tooseyho, je přesvědčena, že její dědeček žádnou takovou vlastnost neměl.

Summersová dokonce na Tooseyho obhajobu napsala a právě vydala knížku:

"Rozumím tomu, že lidé věří tomu, co viděli ve filmu. Proto jsem se ve své knížce pokusila vysvětlit, v čem si oba plukovníci byli podobní - a pár podobností tam skutečně je - a v čem se naopak lišili. Ty rozdíly jsou mnohem větší. Dědeček byl velmi statečný člověk a přesně věděl, co dělá."

Neumírali jen Britové

Do muzea na hranicích Barmy a Thajska jezdí až z Británie skupiny školáků.

V muzeu se dozvědí i o dalších, v Británii málo známých aspektech války na Dálném východě.

Například to, že kromě 16 tisíc Britů a dalších Evropanů zahynulo při stavbě trati pod japonským velením 100 tisíc Tamilců.