Cestující se snaží zachránit z podzemní dráhy na Kings Cross

Uslyšeli jsme ne příliš silný výbuch a zároveň s tím jsme ucítili jakousi tlakovou vlnu, což byl poněkud zvláštní pocit. Brzy poté se náš vlak zastavil uprostřed tunelu a ze všech stran začal do vagónů pronikat černý kouř.

Byl tak hustý, že jsme na chvíli přestali vidět jeden druhého. Nakonec jsme našli cestu ven skrze řidičovu kabinu, ale to bylo až po příšerných patnácti minutách, které nám připadaly jako věčnost.

V hustém dýmu

Jako lidé zvyklí cestovat londýnskou dopravou jsme si mysleli, že jde o technickou poruchu. I když to vypadalo dost vážně, nikdo z nás neměl pocit, že by to mohl být teroristický útok, protože samotný výbuch nebyl tak hlasitý.

Jako lidé zvyklí cestovat londýnskou dopravou jsme si mysleli, že jde o technickou poruchu.

Lidé byli tudíž poměrně klidní, až na několik jedinců, kteří začali po chvíli naříkat, a také některé starší astmatiky, kteří měli potíže s dýcháním.

Někteří lidé se pokusili rozbít dveře, ale bylo to marné. Snažili jsme se dveře vozu trochu pootevřít, abychom mohli lépe dýchat, ale kouř venku byl ještě hustší než uvnitř. A tak jsme jen nehnutě stáli a čekali, až se něco stane.

Jak kouř postupně houstl, lidí se zmocňovala nervozita a začínali se nahlas ptát, co se dál bude dít, protože jsme byli od venkovního světa naprosto odříznuti, bez jakékoli možnosti komunikace.

Slyšeli jsme ale, jak v ostatních vagónech lidé volají a křičí, skrz to znepokojivé ticho to znělo spíš jako ozvěna. V našem vagónu mezitím rostly obavy současně s tím, jak kouř dále houstnul a lidé si přáli, aby se něco stalo.

Útěk z pasti

Otevřeli jsme dveře v řidičově kabině, ale nemohli jsme z vlaku vyskočit, protože jsme se obávali, že je v kolejích proud.

Slyšeli jsme ale, jak v ostatních vagónech lidé volají a křičí, skrz to znepokojivé ticho to znělo spíš jako ozvěna.

Až po dalších deseti minutách jsme uslyšeli, jak někdo z dálky volá, že koleje už jsou bezpečné a že po nich můžeme jít.

A tak jsme se do toho pustili, odkázáni sami na sebe. Potkali jsme jen dva policisty, kteří vypadali, že jsou sami dost v transu a v šoku.

Ani když jsme došli do stanice, to bylo pořád ještě na počátku celého dramatu, jsme se toho moc nedozvěděli.

Ptal jsem se lidí venku na ulici, viděl jsem tam v tu chvíli jediného zdravotníka, a oni toho zas tak moc nevěděli.