AI odhaduje, že loni britské úřady ve střediscích, kterých je v Británii celkem deset a svým uspořádáním připomínají vězení, držely asi 25 tisíc lidí, což prý jsou zhruba dvě třetiny všech žadatelů. Podle zákona maj přitom úřady utečence do táborů dát jen v nejnutnějších případech.

Šéfka britské pobočky Amnesty Kate Allenová si stěžuje, že v království se poslední dobou ze zavírání azylantů do středisek stává norma: "Zadržují je a oni nemají možnost právního přezkoumání, nevědí, jak dlouho to bude trvat."

"Spousta těch lidí, které britské úřady zavírají do středisek, prošla ve své vlasti mučením, často se ve střediscích ocitají rodiny s dětmi a také ženy, které byly v minulosti znásilněné." Přitom v táborech by správně měli být jenom lidé, jejichž žádost už byla zamítnuta a čekají na deportaci.

Tolik jich není, přeháníte

Vláda se brání, že nemá na vybranou. Mnozí žadatelé se totiž během procesního řízení snaží zmizet.

Náměstek ministra vnitra zodpovědný za přistěhovalectví Tony McNulty: "Rozhodujeme už daleko rychleji než dřív. Asi 80 procent případů se nám daří vyřešit v řádu několika měsíců. " Čísla Amnesty International jsou prý navíc nadsazená.

Vláda sama ovšem oficiální počet zadržených azylantů nezveřejňuje, zřejmě proti, že se cítí být mezi dvěma mlýskými kameny. Není jí příjemná kritika (asi dva týdny před Amnesty se na tentýž problém zaměřila Rada Evropy). Dává s ale také pozor na veřejné mínění. A obyvatelstvo žadatele o azyl - na rozdíl od lidí, kteří do Británie přijedou legálně za prací - moc rádo nemá.

Zatímco před třemi žádalo o azyl víc než 100 tisíc lidí (včetně "závislých osob", tedy většinou dětí), loni už jen asi 40 tisíc. Úřady většinu žadatelů odmítnou, neumějí je ale z Británie vyvézt. Ministerstvo vnitra odhaduje, že neúspěšných utečenců, kteří v zemi oficiálně nemají co dělat, je aspoň čtvrt milionu.

Rozhodnutí vyčkejte v Africe

Bývalý ministr vnitra proto už před třemi roky navrhoval, aby Evropská unie azylantská střediska, v nichž se bude rozhodovat o žádostech, stavěla v blízkém zahraničí (v zemích jako Libye). Nápad ale podpořili jen Italové.

Už loni v říjnu se přitom Evropská rada dohodla, že svou azylovou politiku sjednotí na evropské úrovni, tedy že o žádostech a umístění utečenců bude rozhodovat nový unijní úřad.